Historie kostela a kláštera

Kostel premonstrátů patří k nejstarším kostelům. Ovšem nikoli v dnešní podobě. Původní kostel byl malý, románského slohu. Jeho počátky spadají do začátku 13. století. V roce 1209 založil na území Zábrdovic mocný moravský šlechtic, komorník brněnského kraje, Lev z Klobouk se svojí manželkou Rejčkou, klášter pro premonstráty. Lev pracoval na hradě Špilberku jako komorník a potřeboval si zřídit sídlo blíž k „místu pracoviště“. Místo u mostu přes řeku Svitavu se mu líbilo asi také proto, že se zde platilo mýto. Pozemek získal od morav­ského markraběte Vladislava a daroval jej nově zakládanému klášteru i se svým statkem v Zábrdovicích, mlýnem na Radlase, Kohoutovi­cemu, Maloměřicemi a četnými jinými nemo­vitostmi, k nimž patřil rovněž zábrdovický farní kostel sv. Kunhuty. Chtěl, aby strategické místo jeho dvorce přispělo v budoucnu k trvalé oslavě jeho jména a též k posmrtnému jeho blahu. Proto chtěl řeholi, které by nevadila světskému ruchu pří­stupná poloha kostelíka sv. Kunhuty. A to splňovali premonstráti. Lev se také chtěl založením kláš­tera vyrovnat členům panského rodu Kouniců, zakladatelům 1. moravského ženského premon­strátského kláštera v Dolních Kounicích.

Lev z Klobouk

Jeho manželka Rejčka

 

První obyvatelé Zábrdovic pocházeli z kraje za kopci nebo za brdy Ždánského lesa, na jehož západ­ních svazích kolem Klobouk a Boleradic se rozkládaly Lvovy statky, proto tedy zábrdo­vici, t.j. obyvatelé z míst za brdy. Osadu Zábrdovice tvořila jen jedna ulice. Kvůli blízkým osadám Hu­sovice a Židenice se totiž Zábrdovice neměly kam rozrůst. Přesto se staly kultur­ním střediskem okolí, především díky kostelíku sv. Kunhuty u Lvova dvorce. I když šlo jen o malou svatyni pro pána, čeleď a poddané z nejbližšího okolí, stal se nakonec farním kostelem. Kdy tento kostel vznikl, není známo. Od roku 1236 patří klášteru také Bohunice. Věnování nově zakládanému klášternímu kostelu dosvědčují dvě listiny z let 1210 a 1211. Listiny potvr­dil bullou z 24. září 1237 papež Řehoř IX. Konsekrace (posvěcení – určení službě Bohu) chrámu svaté Kunhůty se konala 15. května 1211. Zúčastnili se jí nejen tři biskupové, ale i český král Přemysl Otakar I. se svými synovci Soběslavem, Dětrichem, Boleslavem, s celým svým dvorem, s významnými představiteli české a moravské šlechty, s představenými morav­ských klášterů a se členy olomoucké stoliční kapituly. Posvěcení vy­konal hnězdenský arcibis­kup Jindřich Kietlitz, pražský biskup Daniel vysvětil zde dva oltáře, za­tímco olomoucký bis­kup Robert vykonal zde více méně funkci hostitele. Celé slavnosti se zúčastnila také mladičká, tehdy čtyřletá uherská princezna Alžběta. Byla to dcera uherského krále Ondřeje II. a Ger­trudy z Meranu, která byla ve slavnostním průvodu odvážena přes Brno do Durynska jako nastávající manželka durynského landkraběte Ludvíka. Šlo o budoucí svatou Alžbětu Duryn­skou. Ta byla v budoucnu díky účasti na této události pokládána za patronku zábrdovické kanonie. Pří­tomnost synů Přemyslovce Děpolda jen dotvrzovala význam celé události.

   Kostel sv. Kunhuty plnil funkci klášterního kostela až do roku 1283, kdy se dovídáme o existenci kostela Nanebevzetí Panny Marie. Po architektonické stránce byl zbudován v přechodném román­sko – gotickém slohu. Románský ráz mělo průčelí s dvěma věžemi. Hlavní loď i s presbytářem byla gotická s gotickou klenbou, jak lze usuzovat z dochovaných opěrných pilí­řů. Zábrdovické kostelní průčelí s dvěma věžemi bylo svou působivostí symbolem zábrdovic­kého kostela. Uplatnilo se i v gotickém typáři pečeti zábrdovického konventu. Kostel sv. Kunhuty se tedy stal jen farním kos­telem pro Zábrdovice, Husovice a Židenice, hrál však i nadále významnou úlohu. Sloužil jako po­hřebiště pro řeholníky. Farníci byli pohřbíváni na hřbitově kolem něho. Dovídáme se také, že v kostele svaté Kunhuty byl 11. ledna 1347 po­hřben i zábrdovický opat Gottfried. Dne 15. dubna 1596 je pohřben před dveřmi kostela pře­vor Mikuláš. Není divu, že se v klášteře stále udržovalo vědomí, že kostelík svaté Kunhuty je starší než sám klášter, ba dokonce samo město Brno.

 

Pečeť opata 1287

Pečeť konventu 1287

Pečeť konventu 1510

 

Podle privilegia, uděleného papežem Mikulášem V. 30. listopadu 1450, směli zábrdovští opati užíva­jící dosud berly a prstenu nosit také mitru. Na závěr slavnostních mší, hodinek a nešpor mohli udělovat pontifikální požehnání. Zábrdovický kostel se takto stal prvním kostelem v bezprostřední blízkosti města Brna, jehož představenému se dostalo pontifikálií. Petrov­skému proboštovi se jich dostalo až o 100 let později.

   V bojích husitů o Brno byly Zábrdovice i s klášterem vypáleny. Mniši se uchýlili k minoritům uvnitř hradeb. Gotický kostel byl pobořen. Ve čtyřicátých a padesátých letech 15. století byl však klášter postaven znovu. Další škody utrpěl za českouherských válek. Roku 1483 byl kláš­ter úplně rozbořen a škody odstraněny až v polovině 16. století. Dlouhou dobu byl klášter tís­něn požadavky svých patronátních pánů, mezi nimiž se vystřídali páni z Kravař a páni z Boskovic. Místo ochrany kláštera jej využívali.

   Ještě větší bídou byla však nekázeň, která se v klášteře rozmohla koncem 16. století. K nápravě do­šlo začátkem 17. století. Již v polovině tohoto století za třicetileté války, kdy bylo Brno obléháno Švédy, byl klášter vydrancován a kostel úplně poničen /srpen 1645/. Neležel totiž za hradbami. Švé­dové utvořili ze Zábrdovic svůj hlavní stan a odtud podnikali neúspěš­né útoky na Brno. Opat Plocar (1646-1649) a jeho nástupce, vzdělaný Bohumír Olenius (1650-1682), zrenovovali nejen klášterní objekty, ale Bohumír Olenius zcela zničený kostel nahradil novým, vystavěným v letech 1661 – 1669 v barokním slohu. Tak, jak ho vidíme dnes. Základní kámen byl uložen roku 1661 do rohu levé věže směrem k městu a byl do něj vložen seznam všech řeholníků. Projektantem kostela byl vynika­jící vídeňský barokní architekt Giovanni Pietro Tencalla. Tento chrám patří k jeho nejstarším dí­lům na Moravě. Je možné, že to bylo dokonce jeho první dílo na Moravě. Z dalších děl to byl např. kostel v Lomnici poblíž Tišnova, projekt Květné zahrady v Kroměříži, přestavba zámku v Kroměříži, projekt kláštera Hradisko u Olomouce. Stavbu provedl brněnský stavitel Pavel Wein­berger. Ten měl ke klášteru vřelý vztah, protože jeho syn Jan se stal členem konventu. Stavbu kos­tela provedl během 6 let. S klášterem byl kostel spojen kaplí sv. Anny. Náklad činí 24.000 zlatých. Slavnou benedikci chrámu provedl opat Olenius 27. května 1669.  Konsekreace se konala 3. května 1671 olo­mouckým biskupem Karlem z Lichtenštejna.

    Za Bohumíra Olenia se rozvíjel v klášteře vědecký život, pěstovalo se umění. V roce 1652 bylo zahá­jeno studium filozofické, po třech letech přibylo studium theologické.

 

Křtiny1743

 

Letecký pohled

 

Osmnácté století znamenalo pro klášter velký rozkvět. Skvělou památkou z té doby jsou mnohá umělecká díla, která dodnes spatřujeme v kostele. Opat Kryštof Jiří Matuška nechal přistavět ke kostelu v letech 1753 – 1755 osmibokou kapli Panny Marie Čenstochovské. Byla postavena Moři­cem Grimmem. Ve Křtinách byl v 18. století postaven přičiněním zábrdovic­kých premonstrátů ba­rokní chrám Panny Marie podle projektu Jana Santiniho. Dobudován byl v roce 1750. Spjatost Zá­brdovic se Křtinami připomíná socha Panny Marie Křtinské, umístěná před kostelem. Poslední opat Michal Marave se rozhodl změnit výzdobu chrámu tak, aby odpovídala vkusu nastupujícího klasicismu. Z této doby pochází skoro veškerý mobi­liář kostela včetně nástropních fresek. Marave chtěl, aby se vše nějakým způsobem pojilo s Pannou Marií, Zábrdovicemi a premonstráty. Započaté dílo však nebylo možno dokončit, protože 24. července 1784 byl klášter Josefem II. zrušen. Z prelatury a kláštera byla zřízena vojenská nemocnice a ta dosud slouží svému účelu. Mnohá so­chařská a malířská díla vzala za své, ale kostel zůstal uchován a jeho umělecké hodnoty obdivujeme dodnes. Farní kostel sv. Kunhuty byl odsvěcen a jeho prostor byl využit jako vojenské skladiště. V dnešní době je tam lékárna. Farním kostelem se stal dosavadní klášterní kostel Panny Ma­rie.